Ovál 12 | současná poezie a hudba

Čtení z nejnovějších textů Simony Rackové a Jaromíra Damka doprovodí současná hudba v provedení studentů HAMU pod vedením Michala Nejtka.

Hosté: Jaromír Damek, Michal Nejtek, Simona Racková

Moderuje: Anna Beata Háblová

8 minut | první repríza

Kostel jako turistická atrakce, přežitek, prázdný prostor, kde se zastavil čas. Báseň jako forma modlitby.

Věříš na zázraky?

Já taky

ne.

8 minut | premiéra představení

Kostel jako turistická atrakce, přežitek, prázdný prostor, kde se zastavil čas. Báseň jako forma modlitby.

Věříš na zázraky?

Já taky

ne.

Z jeskyně do jeskyně

Hlavním tématem Veroniky Šrek Bromové je lidské, potažmo ženské tělo, fascinace jeho reprodukčními schopnostmi i procesy transformace v čase, stejně jako vztah všeho živého ke svým vlastním životním podmínkám, které jsou systémové jak z hlediska vnějších daností (ekologie a její udržitelnost), tak z hlediska vnitřního psychického a mentálního nastavení. Markéta Vaňková provádí intuitivní průzkumy svého vlastního životního prostředí, pro něž hledá odpovídající formy, které by podržely neopakovatelnost lidské přítomnosti v konkrétním čase a prostoru. Název výstavy Z jeskyně do jeskyně odkazuje na platónovský model poznání, který klade důraz na rozpor mezi jevovou skutečností (fenomenalitou) a čistými ideami, jež jsou vnímány jako základní principy všeho, co se posléze objektivuje ve věci a věcnost. 

Hosté: Veronika Šrek Bromová, Markéta Vaňková

Z jeskyně do jeskyně | vernisáž

Hlavním tématem Veroniky Šrek Bromové je lidské, potažmo ženské tělo, fascinace jeho reprodukčními schopnostmi i procesy transformace v čase, stejně jako vztah všeho živého ke svým vlastním životním podmínkám, které jsou systémové jak z hlediska vnějších daností (ekologie a její udržitelnost), tak z hlediska vnitřního psychického a mentálního nastavení. Markéta Vaňková provádí intuitivní průzkumy svého vlastního životního prostředí, pro něž hledá odpovídající formy, které by podržely neopakovatelnost lidské přítomnosti v konkrétním čase a prostoru. Název výstavy Z jeskyně do jeskyně odkazuje na platónovský model poznání, který klade důraz na rozpor mezi jevovou skutečností (fenomenalitou) a čistými ideami, jež jsou vnímány jako základní principy všeho, co se posléze objektivuje ve věci a věcnost. 

Hosté: Veronika Šrek Bromová, Markéta Vaňková

Ovál 11 | současná poezie a hudba

Čtení z nejnovějších textů Zofie Bałdygy a Milana Ohniska doprovodí současná hudba v provedení studentů HAMU pod vedením Michala Nejtka.

Hosté: Zofia Bałdyga, Michal Nejtek, Milan Ohnisko

Moderuje: Anna Beata Háblová

Žena, srdce, prso, kost

Markéta Korečková náleží k výrazným českým autorkám, a to především díky invenčnímu sochařskému uchopení tématu mateřství, ženských rolí obecně a vztahů v rámci rodinného společenství. Obsahy prací na jedné straně odkazuje do vlastního osobního prostoru, ty jí ale současně umožňují zprostředkovat problematické momenty dnešní moderní civilizace. Vážná témata často překračuje subverzí specifického humoru, čímž mj. divákovi dovoluje uvažovat nad přítomnými významy svobodně, otevřeně.

Hosté: Markéta Korečková

Žena, srdce, prso, kost | vernisáž

Markéta Korečková náleží k výrazným českým autorkám, a to především díky invenčnímu sochařskému uchopení tématu mateřství, ženských rolí obecně a vztahů v rámci rodinného společenství. Obsahy prací na jedné straně odkazuje do vlastního osobního prostoru, ty jí ale současně umožňují zprostředkovat problematické momenty dnešní moderní civilizace. Vážná témata často překračuje subverzí specifického humoru, čímž mj. divákovi dovoluje uvažovat nad přítomnými významy svobodně, otevřeně.

Hosté: Markéta Korečková

Vojtěch Kovářík: Touha po něčem trvalém

Výstava představí aktuální tvorbu grafika Vojtěcha Kováříka. Autor rozvíjí svou mytologii každodennosti prostřednictvím soustředěného pohledu na objekty obývacího prostoru, především židle a stoly. Židle se mu stejně jako například dříve Adolfu Loosovi stává zhmotněním člověka, jeho otiskem. Prostřednictvím linorytu, rastu a ručního tisku získávají prosté objekty v grafikách Vojtěcha Kovaříka zářivou světelnost, vlastní mytologii a monumentalitu. Autor v oblasti grafiky představuje monumentální pojetí, dlouhodobě patří k výrazným osobnostem scény. Za poslední tři roky vytvořil rozsáhlý cyklus prostorů všedního dne, objekty s jejich světelnou křehkostí staví virtuózní minimalistickou hru.

Hosté: Vojtěch Kovářík

Vojtěch Kovářík: Touha po něčem trvalém | vernisáž

Výstava představí aktuální tvorbu grafika Vojtěcha Kováříka. Autor rozvíjí svou mytologii každodennosti prostřednictvím soustředěného pohledu na objekty obývacího prostoru, především židle a stoly. Židle se mu stejně jako například dříve Adolfu Loosovi stává zhmotněním člověka, jeho otiskem. Prostřednictvím linorytu, rastu a ručního tisku získávají prosté objekty v grafikách Vojtěcha Kovaříka zářivou světelnost, vlastní mytologii a monumentalitu. Autor v oblasti grafiky představuje monumentální pojetí, dlouhodobě patří k výrazným osobnostem scény. Za poslední tři roky vytvořil rozsáhlý cyklus prostorů všedního dne, objekty s jejich světelnou křehkostí staví virtuózní minimalistickou hru.

Da(ň)hel a Ticho(ň) | vernisáž

Ň je podobně jako Ř typickým specifikem prachsprostě složitého jazyka nepatrného počtu obyvatel střední Evropy - češtiny. Ve slově se Ň, obloženo samohláskami a jiným souhláskami, ztrácí. Když se ale vyjme, působní v plnosti své nahoty. Jako N s háčkem. Jako Ň. Výplňová změkčená souhláska. Změkčená alveolární nazála. Ňic. Ň je samostojnou souhláskou, která protože neoznačuje nic konkrétního, může označovat cokoliv nekonkrétního. V našem případě se stává momentem náhodného propojení tří příjmení; momentem, který lze nazvat situačním.

Da(ň)hel a Ticho(ň)

Ň je podobně jako Ř typickým specifikem prachsprostě složitého jazyka nepatrného počtu obyvatel střední Evropy - češtiny. Ve slově se Ň, obloženo samohláskami a jiným souhláskami, ztrácí. Když se ale vyjme, působní v plnosti své nahoty. Jako N s háčkem. Jako Ň. Výplňová změkčená souhláska. Změkčená alveolární nazála. Ňic. Ň je samostojnou souhláskou, která protože neoznačuje nic konkrétního, může označovat cokoliv nekonkrétního. V našem případě se stává momentem náhodného propojení tří příjmení; momentem, který lze nazvat situačním.

Vystavující autoři: Jan Daňhel, Pavel Tichoň

Kurátor: Petr Vaňous

Závěr sezóny 2024/25 | hudba, setkání, sdílení

Jedinečný koncert seskupení MAOMAH v prostorách ambitu kláštera sv. Jiljí završí letošní sezonu Dominikánské 8. Autorské skladby Kláry Pudlákové v podání čtveřice improvizujících hudebníků propojují klasiku, jazz a svobodu tvořivé imaginace. Chceme tímto způsobem poděkovat všem, kdo program v tomto roce spolu s námi utvářeli. Po koncertu zveme všechny návštěvníky, hosty i moderátory k neformálnímu setkání a sdílení. Přijďte s námi zakončit letošní sezónu a podílet se na budoucnosti D8!

Hosté: Jana Havláková, Milan Jakeš, Klára Pudláková, Anna Romanovská Fliegerová

CRASHTEST 14 | Slowing down

V rychlém tempu naší doby se stal spěch zcela běžnou součástí každodenní reality. Mnohdy si už ani neuvědomujeme, v jak křečovité tenzi se téměř neustále nachází naše tělo i naše mysl. Považujeme za nutné být výkonní i na úkor svých potřeb. Je ono úporné úsilí bez občasného zpomalení a znovu načerpání sil skutečně efektivní? Žijeme ve vyhořelé společnosti, kde se lidé vnitřně vyčerpaní mechanicky přesouvají od úkolu k úkolu jako stroje, protože jiný způsob života si sotvakdo umí představit v praxi. Proč je pro nás tak těžké zpomalit? Dokážeme ještě vnímat zpomalení jinak než jako něco, co nás zdržuje?

CRASHTEST 14 | Slowing down - vernisáž

V rychlém tempu naší doby se stal spěch zcela běžnou součástí každodenní reality. Mnohdy si už ani neuvědomujeme, v jak křečovité tenzi se téměř neustále nachází naše tělo i naše mysl. Považujeme za nutné být výkonní i na úkor svých potřeb. Je ono úporné úsilí bez občasného zpomalení a znovu načerpání sil skutečně efektivní? Žijeme ve vyhořelé společnosti, kde se lidé vnitřně vyčerpaní mechanicky přesouvají od úkolu k úkolu jako stroje, protože jiný způsob života si sotvakdo umí představit v praxi. Proč je pro nás tak těžké zpomalit? Dokážeme ještě vnímat zpomalení jinak než jako něco, co nás zdržuje?