Úcta ke stvoření jako duchovní úkol

Co mohou mít společného enviromentální problematika a duchovní život? Nakolik ovlivňují naši reflexi současného stavu planety naše východiska a hodnoty, které pramení z víry a jejího zakotvení v náboženské tradici? Co může křesťanská duchovní a teologická tradice nabídnout pro formaci a vzdělávání mladé generace v oblasti ekologie a environmentální problematiky? Debata bude vycházet z papežských dokumentů Laudato si’, Laudate Deum a knihy Jay B. McDaniela O Bohu a pelikánech.

Hosté: Zdenka Sokolíčková, Adam Vrchlabský, Jan Zámečník

Moderuje: Veronika Sedláčková

Tajně svěcení, tajně umlčení | Skrytá církev a tajná svěcení 1948–89

Tajná nebyla jen svěcení biskupů a kněží (mužů i žen) v době komunistického režimu v Československu, ale kupodivu i „řešení“ jejich situace na úsvitu nové svobody. Kniha Evy Vybíralové Skrytá církev a tajná svěcení je příležitostí k připomenutí historických faktů v nečekaných souvislostech a k zamyšlení: Jak by se tehdejší zkušenost mohla promítnout do současného života církve? Co může přinést pro reflexi o formách přítomnosti a působení církve? O způsobu života kněží?

Hosté: Milan Beran, Pavel Kuneš, Eva Vybíralová

Moderuje: Filip Boháč OP

Jan M. Heller: Vrchní Orlice

„Uvnitř kostela je přítmí. Ohmatané dřevěné lavice, ze zařízení nezbývá jinak nic. Omítka většinou chybí, odhaluje strukturu zdiva z cihel a kamene, jak se to tady pod horami tak lepilo dohromady. Vlevo na zdi zřetelný obrys kazatelny. Místo oltáře kamenný výklenek, svíčka v červeném kalíšku. V tichém doteku se pod modře vymalovanou nebeskou kupolí setkává světlo a země...“

Jan M. Heller je básník a spisovatel.

Josef Hrdlička: Zahrada

„V horní části se tyčí mohutný dub, který na plánu nenahmátnete. Chodím k němu, opírám se o jeho kmen pod ostrým úhlem jako přepona souměrného trojúhelníku. Drží mě. Někdy v noci se v té chvíli nepatrně pohne, zakývá.“

Josef Hrdlička je básník, překladatel a komparatista.

Jaromír Typlt: Kumburk

„Moje první kroky obvykle míří nejdřív právě k tomu střepu, ohlodanému sloupu zdiva, který mi připomíná vztyčenou, přitom ovšem trochu nahrbenou a pokroucenou postavu. Také i trochu naježenou, rozpínající do všech stran ostré hroty kamenů a cihel. Navzdory všemu tady přetrvává, vítr se o ni trhá. Je jako poslední tesák, který zůstal nedolomen.“

Jaromír Typlt je spisovatel a performer.

Daria Balejová: Řevnické nádraží

„Oteplilo se a bundu i s batohem věším na zábradlí podél první, dávno zrušené koleje. Heleme se, je to vlastně plůtek, pěkná zámečnická prácička z ocelové pásoviny. Spoje jsou postaru nýtované: jako na Eiffelovce, která se stavěla ve stejné době jako toto nádraží. Jeden ze sloupků nese hluboké šrámy. Jsou to stopy ostřelování spojeneckými letadly, tzv. hloubkaři, kteří na konci dubna 1945 útočili na německé vojenské vlaky.“

Daria Balejová je architektka.

Jindřich Zeithamml: Skryto pod katalogovým číslem VP-0123

„V Hrdlořezech, na výjezdu z Prahy na Kolín, je mezi ulicemi Pod Lipami a Hartigovou průchozí plácek a tam, v zástavbě kousek od Waldorfské školky, trochu stranou mimo osy, se na trojúhelníkové ploše trávníku nachází plastika Matky s dítětem. Pro náhodného kolemjdoucího se může toto místo, jinak dosti neutěšené, při pohledu na tuto plastiku tak říkajíc ROZZÁŘIT.“

Jindřich Zeithamml je sochař.

Robert Krumphanzl: Pole u Štěrbohol

„Osmiletý syn, když uviděl nízké zelené rostliny ječmene nasázené těsně u sebe do pravidelných řádků a vyrážející do klasů, užasle vykřikl: Vojáci! Nevěděl přitom nic o tom, že na tomto a okolních polích se před dvě stě padesáti lety odehrála jedna z největších bitev, které kdy zažily české země, bitva u Štěrbohol.“

Robert Krumphanzl je spisovatel a nakladatel.

David Vopřada: Třeštibok

„Nic teď nemusím, to vnímám, a proto sem chodím. Hlava mi netřeští, naopak se snažím vyhnout tomu, aby se můj bok roztříštil o jiné třeštiboky, které mě v životě potkávají. Sedím a uvažuji, nechávám řeku plynout, vzduch vanout a sebe žít.“

David Vopřada je teolog.

Alexandra Jacobea: Kříž u Svárkova

„Je tu jen ten kříž. A dráty. Hned vedle kříže stojí vysílač a kousek od něj se křižuje vedení vysokého napětí. V posledním svárkovském stavení zuřivě štěká pes.“

Alexandra Jacobea je evangelická farářka.

Miroslav Olšovský: Vyhlídka na pražskou periferii, lavička Emy Destinnové u Proseckých skal

„Dotýkám se svýma očima skutečné krásy světa a celého vesmíru, anebo zase jen své mysli? Jsem vůbec schopen tu krásu popsat? Po celé délce se na horizontu kolébá mlha, ze které se jako z moře vynořují detaily budov lesknoucích se na slunci, svou vahou ještě stále ponořených do páry, která je obklopuje. Ten obraz jako by se mnou nesouvisel, a přesto jsem to já, kdo jej před očima stále vidí a ke komu promlouvá."

Miroslav Olšovský je básník a prozaik.

Petr Kratochvíl: Louka v údolí řeky Kamenice

„Doba zhruba hodinu před rozbřeskem je podle staré indické tradice spojována právě se souhvězdím Labutě a nazývá se Bráhmamuhúrta nebo také „doba vesmíru“, a je nejposvátnější částí dne. Je to doba, kdy se vyjevují poklady a kdy se sny stávají skutečností, doba mezi světlem a tmou, kdy okem viditelný pohyb nebeských těles končí, a místo něj je možné znovu spatřit vlnění bílých květů lakušníku v nedaleké říční vodě."

Petr Kratochvíl je politolog.

Klára Krásenská: Okno a stůl

„Sedám si v lehké noční košili, pokládám první kávu dne, otevírám okenice. Pára nad šálkem se zvíří, zavyje tichý průvan. Nočním teplem rozhozených peřin provane všecko naráz: pěnkavy, čerstvé pečivo, kostelní věž, loudavá, ledabylá pošta. Taky nebe a remízky, sladká, neměstská vůně, jaká jde zdaleka z kopců a přes potok, srdce má z dubových květů, spodní tóny mokré trávy. Nedělám nic, mám kávu a papíry zatížené kamenem, hodinu za hodinou nedělám zhola nic. Opírám se lokty o stůl a dívám se z okna."

Klára Krásenská je básnířka.

Letní punkta 2024 | 4. série | Cyklus

Volná série osobně laděných podcastů zve už počtvrté k letní návštěvě různých spirituálních míst v Čechách.

O Božím bytí v Teologické sumě | Tomáš Akvinský

Lze dokázat Boha? A je možné vystihnout povahu jeho bytí? Přijďte si spolu s námi připomenout pět Tomášových cest, jimiž lze dojít k poznání Boží existence, a osm atributů charakterizujících, jaký Bůh je, či spíše jaký není.

Hosté: Metoděj Němec OP