Koncil a ekumenismus

Koncil vyvolal velká ekumenická očekávání, která se ne zcela naplnila. Co nového koncil přinesl? V čem katolická církev změnila svůj přístup k ekumenismu? V čem se dialog a spolupráce mezi církvemi daří? Kde naopak proces sbližování zamrzl a proč? Jak k tomu přispěly poslední pontifikáty?

Podpořit obnovení jednoty mezi všemi křesťany je jedním z hlavních úkolů posvátného ekumenického Druhého vatikánského sněmu. Těmito slovy začíná dekret Unitatis redintegratio II. vatikánského koncilu věnovaný ekumenismu. Katolická církve se v něm přihlásila k ekumenickému hnutí a formulovala některé principy jeho uskutečňování. Přestože byl tento dokument přijatý a vyhlášený již před 59 lety (v listopadu 1964), stále jsou některé jeho myšlenky mezi katolickými křesťany málo známé a možná i překvapivé. Např. v minulosti zakazovanou společnou modlitbu křesťanů považuje nejenom za dovolenou, ale přímo žádoucí. Představu obnovení jednoty prostřednictvím „návratu do jediné pravé církve“ nahrazuje požadavkem otevřenosti budoucím podnětům Ducha svatého atd.