Postní promluvy | Augustin

„Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi?“ (Iz 58, 6–7)

Svatý Augustin nás svými promluvami provází obdobím kvadragesimy, čtyřicetidenním obdobím před Velikonocemi vyznačujícím se námahou a odříkáním a tak představujícím dosud nevykoupenou situaci člověka. Není to však doba, kterou je třeba jen přetrpět, naopak je záhodno ji slavit.

Od plochého odříkání se něčeho jsme vedeni k samotné podstatě věci – k vlastnímu obrácení a k růstu v křesťanské lásce, k prohloubení modlitby, k odpuštění sobě i druhým a k velkorysosti vůči všem, kdo ji mají zapotřebí. Odhoďme stud, neuražme se a přiznejme si, že každý z nás je žebrákem před Bohem, který prosí o věčný život pro sebe i pro druhé.

Moderuje: David Vopřada