Vtělené Slovo II | Tomáš Akvinský

Křesťanská tradice od starověku zdůrazňuje, že „co nebylo přijato Slovem, nemůže být spaseno.“ V této části Teologické sumy (STh III, q. 7–15) proto Tomáš zkoumá vše, co charakterizuje osobu Ježíše Krista, a popisuje, v čem spočívá jeho poslání Spasitele všech lidí, jakož i toho, kdo ve světě završuje Boží zjevení. Přijďte zjistit, co všechno měl, věděl a mohl Bůh, který se stal člověkem, a jak to souvisí s životem každého pokřtěného.

Kristus však před utrpením už v duši plně viděl Boha, a tak měl blaženost, pokud jde o to, co je vlastní duši. Z jiných hledisek mu však blaženost chyběla, neboť jak jeho duše byla náchylná k utrpení, tak i jeho tělo bylo náchylné k utrpení a smrtelné. A proto byl zároveň plně nazírajícím, nakolik měl blaženost vlastní duši, a zároveň putujícím, nakolik k blaženosti tíhnul, podle toho, jak mu blaženost chyběla.