Klára Krásenská: Okno a stůl

„Sedám si v lehké noční košili, pokládám první kávu dne, otevírám okenice. Pára nad šálkem se zvíří, zavyje tichý průvan. Nočním teplem rozhozených peřin provane všecko naráz: pěnkavy, čerstvé pečivo, kostelní věž, loudavá, ledabylá pošta. Taky nebe a remízky, sladká, neměstská vůně, jaká jde zdaleka z kopců a přes potok, srdce má z dubových květů, spodní tóny mokré trávy. Nedělám nic, mám kávu a papíry zatížené kamenem, hodinu za hodinou nedělám zhola nic. Opírám se lokty o stůl a dívám se z okna."

Klára Krásenská je básnířka.

Sylva Fischerová: Olomoucké kašny a Svatý Kopeček

„Když jsem ale byla malá, bylo jich jen pět – Merkur byl schovaný někde v depozitáři muzea. I tak byl ale soubor olomouckých barokních kašen nesmírně působivý: Héraklés-Herkules s mírně povislou bradou, jak (s výhledem na orloj) zabíjí palicí sedmihlavou hydru, Caesar na koni a s buličíma očima, ten, který prý město založil, vladařský Juppiter se svazkem blesků v ruce a Neptun-Poseidón s trojzubcem a svými koňmi. Tajemstvím byla kašna Tritónů…“

Sylva Fischerová je básnířka a spisovatelka.

Jana Šrámková: Stražiště

„Moc tu toho není. Někdo by si mohl pomyslet, že se ocitl kdesi v pohraničí, ale není to tak. Překvapivě stojíme ve středu republiky, jen jsou od nás všechna větší města, dokonce i lehce větší než nejmenší maloměsta, vzdálená desítky kilometrů. Uprostřed husté sítě osídlení naší země zeje díra – a v té právě jsme.“

Jana Šrámková je spisovatelka.

Jiří Štourač: Vítochovští mučedníci

„Na vítězném oblouku, tedy nejblíže lodi jsou mužské postavy nabodány na přistavená kopí. Jsou to oni prvomučedníci, které dal císař Hadrián zabít, protože se nechtěli zříct víry. Stávají se nenápadně také patrony mučedníků mnohem pozdějších, kteří netrpěli přímo pro víru, ale stali se obětí zla a násilí. Za nimi není třeba chodit daleko, jejich ostatky leží i zde na hřbitově, který kruhovitě obtáčí kostel.“

Věra Koubová: Šemík ve vlnách Vltavy

„Stavba, na niž chci dnes především upozornit, je mnohem méně nápadná než most či katedrála. Zato je ale ve městě zmnožená, tvoří síť, jejíž oka – okna – na nás mohou mrknout z každého nově navštíveného zákoutí. Bude už slavit sedmdesátiny a je dokladem radostné události, sama vlastně překlenuje různé epochy: skončila druhá světová válka a začaly se rodit děti. Tradiční školní budovy přetékaly záplavou žáků, i našel se záchranný člun v podobě provizorních pavilonů. Projekt z roku 1955 vypracovaný architektem Luborem Markem dostal jméno Školička."

Věra Koubová je překladatelka.

Magdalena Platzová: Orlovice u Klatov

„Poprvé jsem byla v Orlovicích, když mi bylo deset či jedenáct. Právě tehdy se zrodila tradice letních jogínských soustředění, která trvá dosud, tedy čtyřicet let. Byla jsem tam nejmladší a tak to mělo nějaký čas zůstat. Účastníci, kromě mojí matky, tehdy nechávali děti doma.“

Magdalena Platzová je spisovatelka.

Petr Hruška: Ostravská katedrála

„Z hospody za katedrálou jsme se jednou se synem vraceli až ve chvíli, kdy těžkotonážně svítalo. Měli jsme za sebou náročnou noc. Seděli jsme hodiny proti sobě, úzkost otce ze synovy budoucnosti narážela na rozpaky syna z otcovy minulosti. Řekli jsme si hořké věci. Otazník i vykřičník stál nejednou už na začátku věty.“

PetrHruška je básník.

Karol Sidon: Kamenný klíč

„Za svých let v exilu jsem si dost často kladl otázku, co vlastně na té Praze mám, že se mi po ní stýská. Přitom je to pouhé kouzlo kamenů, z nichž jsou v průběhu staletí sestavovány domy, které pak vyvolávají dojem, že ani nemohly být sestaveny harmoničtěji. Klíč k té záhadě jsem našel teprve po návratu z ciziny, když jsem se vrátil do Staronové synagogy jako člen místního minjanu.“

Karol Sidon je vrchní zemský rabín.

Jiří Sádlo: Vrchol Milešovky

„Ono je mocmoc míst, která si zaslouží poctivou promluvu, ale musí to být místo spíš známé a zato s netradičním výkladem. Proto si musím z duchovních hodnot vyhnat dětství, vlast, boha nebo péči o krajinu; je totiž ohromně obtížné o nich mluvit správně, jinak hrozí idyla či alarmismus, pryč s tím vším! Bude mi stačit, jak mě místo učí důvěře, že svět je hodný a uspořádaný, ba někdy i zlomyslný a absurdní, ale hlavně není jakýkoli, není to bezduchá nečitelná masa jednotlivostí.“

Jiří Sádlo je přírodovědec.

Jitka Bret Srbová: V zahradě ryzího zření

„Toto je místo života, místo hojnosti. Přemýšlím, že ta hojnost není jen v rozmanitosti zalité dnes sluncem, je to i hojnost prostoru k přemítání. Tady je vždycky klid – i když proslulé paví hejno občas o sobě dá vědět pronikavým křikem.“

Jitka Bret Srbová je básnířka.

Letní punkta 2023 | 3. série | Cyklus

Třetí série osobně laděných podcastů Letní punkta Vás po roce opět zve k návštěvě různých spirituálních míst v České republice. Spolu s loňskými a předloňskými punkty pomalu krok za krokem pokrýváme mapu Čech a Moravy, ale přidáváme i několik výhledů za hranice.

Miloš Doležal: Sv. Vít v Zahrádce

„Zavřený svatovítský chrám tu na břehu zůstal trčet jak opuštěný remorkér – s věží, s freskami, prošlapanými žulovými prahy a románským portálem. U břehu trs žlutých divokých kosatců, modrá vážka se komíhá mezi pcháčem a rákosím. Pod vodu nedohmátneš, ale víš, že jsou tam základy domů, školy a mlýnů. Hodíš kamenem a ten vodou někomu propadne do dávné postele.“

Miloš Doležal je básník a spisovatel.

Scarlett Vasiluková Rešlová: Postel

„Další úžasnou zprávou bylo, že vleže lze meditovat. (...) Mistři potvrdili, že dosáhnout samadhi nebo satori je vleže možné. Duchovně lze dozrávat i v posteli. Skvělé.“

Pavla Melková: Údolím Hamerského potoka

„Tvar každého kamene koryta je dobrodružstvím tvarů a vztahů, každý jednotlivý by bylo možné studovat celý den. Kamínek se stává skálou, skála horou. Vnímáme universální vztah vody a kamene, nekonečný dotek, který formuje oba, dotek měkkého a ostrého, jehož představa nás vede až k jeho přítomnosti v mezilidských vztazích.“

Pavla Melková je architektka.

Josef Kroutvor: Jílovický kostel

„Před bočním vchodem léta stával křížek, Boží muka, na zvláštním kamenném podstavci. Ten podstavec měl tvar jakési podivně tvarované polokoule. Na jednom místě byl znát zbytek reliéfu rožmberské pětilisté růže. Můj otec kolem něj pravidelně chodíval, prohlížel si jej a tvrdil, že to není žádný sokl, ale nejspíš gotická křtitelnice.“

Josef Kroutvor ml. je student germanistiky.