Petr Vizina: Radostník ve Všenorech

„To zároveň vznešené i zpustlé místo na rozhraní Horních Mokropes a Všenor člověku připomene, že nikdy není jen nezúčastněný pozorovatel dějin. Vězí v dějinách až po uši, podobně jako vojevůdce Žižka zarostlý v křoví.“

Petr Vizina je novinář.

Alena Scheinostová: Z domů už nestoupá nijaký dým

„‚Sedím na kopci pod javorovým stromem. Kopretiny proměnily luka na hvězdné moře. Jako panny v tanečním odění se kolébají břízy. Modročerný se tyčí les kolem. Cesty jsou plné pestrých teček. To jsou šaty děvčat, přicházejících z kostela. Slyším jejich smích. Domove, jak jen jsi krásný,‘ zapsal si o Letnicích roku 1946 zdejší rodák Paul Roden. Místní obyvatelé byli vyhnáni několik dní na to. Do Německa to byl kousek, pouhých několik set metrů.“

Alena Scheinostová je publicistka a redaktorka Katolického týdeníku.

Marek Hanzlík: Kaple svatého Vavřince a svatého Josefa na hradě Lipnici

„Potíž je v tom, že starému gotickému kněžišti jsme sice vrátili jeho ‚původní‘ podobu, ale nevrátili jsme mu důležitý přirozený centrální bod – oltářní menzu. Navíc dnes přes tento neuralgický bod sakrálního prostoru vstupují do kaple návštěvníci. Figury konzol hledí na ně. Původně to ale byly symboly zla, které se závistivě dívaly na zázrak proměnění na oltářní menze. Rád bych to návštěvníkovi vysvětlil, ale on už nedočkavě vyhlíží onen výklenek s kostrou zazděné nevěrnice …“

Marek Hanzlík je kastelánem na hradě Lipnici.

Líza Faktorová: Houby, mech, brouci a anděl

„Mech se u sv. Martina objevil mnohem dříve než houby. Má různé odstíny od svěží jarní zelené až po smaragdovou. Krásně se vyjímá na staré šedo okrové žulové podlaze i na narůžovělých půdovkách, rozlézá se po kamenech až do temných koutů kostela, kde je hustší a plnější. V presbytáři olizuje zespoda nohy apoštolů, kteří střeží posvátná tajemství.“

Líza Faktorová je historička umění.

Tomáš Petráček: Les Svíb

„Narodil jsem se totiž na bojišti. Mé rodné město Hořice leží nedaleko místa, kam směřovaly tři proudy pruské armády… od Trutnova, od Náchoda a směrem od Jičína pokračovaly tři obrovské armády k srdci východních Čech a těsně před Hradcem Králové svedly největší a nejkrvavější bitvu, která kdy na českém území byla svedena.“

Tomáš Petráček je historik a katolický kněz.

Nina Rutová: Loukov

„Dlouho zůstávám venku před kostelem. Sedím pod lípou a opřená o hřbitovní zeď užívám si ticho a pozoruju stíny. Sousedé z okolních vsí by vám vyprávěli, co všechno se v kostele i poblíž, na neexistujícím už statku, událo… Nechejme paměti generacím místních, data a jména historikům, mše kněžím a vstupme, neboť kostel je otevřen málokdy, a zrovna dnes máme štěstí. Nevím, čeho si uvnitř všimnete vy, ale já vidím samý boj a soužení.“

Nina Rutová je divadelní a rozhlasová dramaturgyně.

Martin C. Putna: Malostranský hřbitov

„Mě ten hřbitov fascinuje úplně něčím jiným. To znamená ne těmi legendami a ne tou magičností, mystičností, tajemností… Protože jak já někde začnu čout nějakou ezoteru, začnu být krutě ironický. Takže zcela naopak, přátelé: Toto je hřbitov českého katolického osvícenství.“

Martin C. Putna je literární historik.

Monika Immrová: Ohře

„Odraz na hladině je statický, přesto voda teče. Fascinující. Dá se to neustále pozorovat. Výhled na řeku, možnost být nad řekou. Plochy, obrysy, tmavá a světlá, zrcadlení. Je to jako grafika, tisk z plochy i z hloubky.“

Monika Immrová je sochařka a grafička.

Martin Bedřich: Kalvárie u Úštěka

„Je mnoho míst, z nichž se dá na Středohoří dívat. Málokteré má ale v sobě podobnou radikální touhu vzepnout se nad své kořeny jako Kalvárie u Ostrého nad Úštěkem. Poutní místo ze samého počátku 18. století leží na hranici dvou geologických světů.“

Martin Bedřich je literární historik, nakladatel a redaktor revue Salve.

Petr Beneš: Vrstvami Banskej Štiavnice

„Když jezdím poslední roky na Slovensko, jezdím stereotypně vlastně jen do Banské Štiavnice. Jednak potřebuji stereotypy k stabilitě svého vnitřně velmi nestabilního života, jednak vlastně nic jiného na Slovensku momentálně nepotřebuji.“

Petr Beneš je katolický kněz.

Jan Rückl: Ruce a oči

„Chrám prostý, zřejmý zevně a tajemný uvnitř. Když vstoupíte na starý hřbitov v Řečici, kostel se nejeví mohutný, jako při pohledu z vesnice. Naopak. Tvarem se neliší od příbytků lidí. Není to chrám. Bůh nepřebývá v chrámech, jak čteme v Bibli. Je to dům – dům Boží, chalupa Boží.“

Jan Rückl je jáhen.

Petr Borkovec: Jiřičky v rákosí

„Ta vůně v louňovickém kostele Nanebevzetí! Je cítit všude, po celé vsi, vane až do Zvěstova a do Kondrace. Ta vůně zavírá babě Vítkové prořízlou pusu – a že je to těžká práce. Totiž: kdo vstoupí do květinového louňovického kostela s rýmou, vyjde bez rýmy. Kdo vejde do divoce rozkvetlého svatostánku s lehkou chřipkou, překročí spícího Vatikána a vdechuje a čichá a nasává, je rázem z chřipky vyléčen a může jít na Blaník na výlet.“

Petr Borkovec je básník.

Letní punkta 2022 - trailer

Druhá série osobně laděných podcastů opět zve k návštěvě výjimečných a snad i spirituálních míst. Požádali jsme jednotlivé autory – letos třeba Petra Borkovce, Miloše Doležala, Lízu Faktorovou, Martina C. Putnu, Tomáše Petráčka, Moniku Immrovou nebo Petra Vizinu –, aby si vybrali taková „punkta“, která jsou jim obzvlášť blízká.

Začínáme 30. června a každý týden ve čtvrtek přidáme další díl… nebo i dva.

A nezapomeňte: i první série z loňského roku je stále věčně aktuální!

Jaromír Novotný: Přespolní dojmy

„Z Břežan II do Vyšehořovic, nebo, jak říkala babička, do Vyšerovic, je to nejkratší přes pole. Ne že bych se tam kdy vypravil. (…) … po rozorání cest za dob JZD je pro nás přístupná jen velkou oklikou po silnicích z okolních vesnic. Už by se skoro dalo říct od nepaměti.“

Jaromír Novotný je malíř.

Marius Winzeler: Český lev v lužickém klášteře Marienstern

„Je to lev přátelský – jak jinak, jsme přece v ženském klášteře. Je to také jednoznačně lev mazaný, ale současně i trochu legrační, jak tam tak sedí s huňatou hřívou, v tlamě drží vodní chrlič, jako by to byl doutník.“

Marius Winzeler je historik umění.