Popkultura | Salve podcast 03

Jak se může křesťanská teologie vztahovat k populární kultuře? Může se od ní něco naučit? Je možné učinit duchovní zkušenost při hraní počítačové hry či sledování hororu? A jaký je rozdíl mezi návštěvou fotbalového zápasu a modlitebního setkání?

Diskuse nad číslem revue Salve 3/24 popkultura, možné zakoupit zde.

Hosté: Kateřina Hlaváčová, Matěj Jirsa, Tomáš Sixta

Hněv | Salve podcast 02

Jak nakládat s hněvem? Mluvili jsme o hněvu v náboženství, o tom jak v Bibli svým hněvem Bůh vyjadřuje, že mu věci nejsou lhostejné, ale i o schopnosti ten hněv deeskalovat. Zmínili jsme rozdíl mezi konstruktivní prací s hněvem a jeho destruktivní složkou.

Rozprava nad číslem revue Salve 1/22 hněv, možné zakoupit zde.

Hosté: Filip Boháč OP, Matěj Jirsa, Tomáš Sixta

Patřit k církvi | Salve podcast 01

Chtějí dnes lidé patřit k církvi? A na co v ní narážejí konvertité i lidé pokřtění v mladším věku? Je pro nás církev přes to všechno životodárná? Dotkneme se také obrazů, pomocí kterých naše chápání církve vyjadřujeme. A zamyslíme se nad konceptem anonymních křesťanů a jeho limity.

Rozprava nad číslem revue Salve 4/19 patřit k církvi, možné zakoupit zde.

Hosté: Filip Boháč OP, Matěj Jirsa, Tomáš Sixta

V co ne/věří generace Z | podcast Generační konflikt

Co dnes očekávají od církve mladí? Co je pro spiritualitu generace Z typické? Proč opouštějí tradičních náboženské instituce a jaké formy spirituality preferují? Jaké faktory ovlivňují jejich hledání duchovních hodnot? Může být právě víra a spiritualita něčím, co má potenciál propojovat generace? Má vůbec smysl rozlišovat mezi mladými, kteří se považují za věřící a tzv. nevěřícími?

Hosté: Matěj Jirsa, Tabita Landová

Moderuje: Veronika Capáková & Petr Honzejk

Jan M. Heller: Vrchní Orlice

„Uvnitř kostela je přítmí. Ohmatané dřevěné lavice, ze zařízení nezbývá jinak nic. Omítka většinou chybí, odhaluje strukturu zdiva z cihel a kamene, jak se to tady pod horami tak lepilo dohromady. Vlevo na zdi zřetelný obrys kazatelny. Místo oltáře kamenný výklenek, svíčka v červeném kalíšku. V tichém doteku se pod modře vymalovanou nebeskou kupolí setkává světlo a země...“

Jan M. Heller je básník a spisovatel.

Josef Hrdlička: Zahrada

„V horní části se tyčí mohutný dub, který na plánu nenahmátnete. Chodím k němu, opírám se o jeho kmen pod ostrým úhlem jako přepona souměrného trojúhelníku. Drží mě. Někdy v noci se v té chvíli nepatrně pohne, zakývá.“

Josef Hrdlička je básník, překladatel a komparatista.

Jaromír Typlt: Kumburk

„Moje první kroky obvykle míří nejdřív právě k tomu střepu, ohlodanému sloupu zdiva, který mi připomíná vztyčenou, přitom ovšem trochu nahrbenou a pokroucenou postavu. Také i trochu naježenou, rozpínající do všech stran ostré hroty kamenů a cihel. Navzdory všemu tady přetrvává, vítr se o ni trhá. Je jako poslední tesák, který zůstal nedolomen.“

Jaromír Typlt je spisovatel a performer.

Daria Balejová: Řevnické nádraží

„Oteplilo se a bundu i s batohem věším na zábradlí podél první, dávno zrušené koleje. Heleme se, je to vlastně plůtek, pěkná zámečnická prácička z ocelové pásoviny. Spoje jsou postaru nýtované: jako na Eiffelovce, která se stavěla ve stejné době jako toto nádraží. Jeden ze sloupků nese hluboké šrámy. Jsou to stopy ostřelování spojeneckými letadly, tzv. hloubkaři, kteří na konci dubna 1945 útočili na německé vojenské vlaky.“

Daria Balejová je architektka.

Jindřich Zeithamml: Skryto pod katalogovým číslem VP-0123

„V Hrdlořezech, na výjezdu z Prahy na Kolín, je mezi ulicemi Pod Lipami a Hartigovou průchozí plácek a tam, v zástavbě kousek od Waldorfské školky, trochu stranou mimo osy, se na trojúhelníkové ploše trávníku nachází plastika Matky s dítětem. Pro náhodného kolemjdoucího se může toto místo, jinak dosti neutěšené, při pohledu na tuto plastiku tak říkajíc ROZZÁŘIT.“

Jindřich Zeithamml je sochař.

Robert Krumphanzl: Pole u Štěrbohol

„Osmiletý syn, když uviděl nízké zelené rostliny ječmene nasázené těsně u sebe do pravidelných řádků a vyrážející do klasů, užasle vykřikl: Vojáci! Nevěděl přitom nic o tom, že na tomto a okolních polích se před dvě stě padesáti lety odehrála jedna z největších bitev, které kdy zažily české země, bitva u Štěrbohol.“

Robert Krumphanzl je spisovatel a nakladatel.

David Vopřada: Třeštibok

„Nic teď nemusím, to vnímám, a proto sem chodím. Hlava mi netřeští, naopak se snažím vyhnout tomu, aby se můj bok roztříštil o jiné třeštiboky, které mě v životě potkávají. Sedím a uvažuji, nechávám řeku plynout, vzduch vanout a sebe žít.“

David Vopřada je teolog.

Alexandra Jacobea: Kříž u Svárkova

„Je tu jen ten kříž. A dráty. Hned vedle kříže stojí vysílač a kousek od něj se křižuje vedení vysokého napětí. V posledním svárkovském stavení zuřivě štěká pes.“

Alexandra Jacobea je evangelická farářka.

Miroslav Olšovský: Vyhlídka na pražskou periferii, lavička Emy Destinnové u Proseckých skal

„Dotýkám se svýma očima skutečné krásy světa a celého vesmíru, anebo zase jen své mysli? Jsem vůbec schopen tu krásu popsat? Po celé délce se na horizontu kolébá mlha, ze které se jako z moře vynořují detaily budov lesknoucích se na slunci, svou vahou ještě stále ponořených do páry, která je obklopuje. Ten obraz jako by se mnou nesouvisel, a přesto jsem to já, kdo jej před očima stále vidí a ke komu promlouvá."

Miroslav Olšovský je básník a prozaik.

Petr Kratochvíl: Louka v údolí řeky Kamenice

„Doba zhruba hodinu před rozbřeskem je podle staré indické tradice spojována právě se souhvězdím Labutě a nazývá se Bráhmamuhúrta nebo také „doba vesmíru“, a je nejposvátnější částí dne. Je to doba, kdy se vyjevují poklady a kdy se sny stávají skutečností, doba mezi světlem a tmou, kdy okem viditelný pohyb nebeských těles končí, a místo něj je možné znovu spatřit vlnění bílých květů lakušníku v nedaleké říční vodě."

Petr Kratochvíl je politolog.

Klára Krásenská: Okno a stůl

„Sedám si v lehké noční košili, pokládám první kávu dne, otevírám okenice. Pára nad šálkem se zvíří, zavyje tichý průvan. Nočním teplem rozhozených peřin provane všecko naráz: pěnkavy, čerstvé pečivo, kostelní věž, loudavá, ledabylá pošta. Taky nebe a remízky, sladká, neměstská vůně, jaká jde zdaleka z kopců a přes potok, srdce má z dubových květů, spodní tóny mokré trávy. Nedělám nic, mám kávu a papíry zatížené kamenem, hodinu za hodinou nedělám zhola nic. Opírám se lokty o stůl a dívám se z okna."

Klára Krásenská je básnířka.