pondělí2. 5.
19:30
barokní refektář (vstup Jilská 5)
Zapomenuté světlo | Jakub Deml
Divadlo jednoho herce. Hraje Jan Horák
Býti židům židem, aby židy získal, a pohanům pohanem, není ještě tak těžké a zlé, jako býti komediantům komediantem, když je srdce v roztočeném šrotovníku nenávisti a opovržení. Síla setrvačnosti překonává sílu inteligence a rozumu.
Zapomenuté světlo není o konfliktu muže, básníka a kněze.
Je o trojí samotě, které zklamaný muž, vznětlivý básník a nekonformní kněz musí čelit.
Není nic smutnějšího, než lampa za bílého dne, kterou zapomněli zhasnout. Možná ani nezapomněli, ale ruka už neměla síly, aby to zbytečné světlo zhasla.
Kněz postavený mimo službu doprovází mladou umírající ženu. Sám se při tom vyrovnává nejen se smrtí svých nejbližších průvodců, ale i s nepřijetím od kritiky, od církevní hierarchie, od přátel.
Text vyšel roku 1934, autor musel v čerstvých výtiscích 9 pasáží sám ručně začernit. Bez cenzury vyšel až po 50 letech.
Mně je hnusno pod tou střechou. Plno kompromisů – samý kšeft.
Zdánlivě nesouvislá změť vyprávění, dopisů, výkřiků, novinových útržků a lyriky.
Zdánlivě pečlivě prokomponovaná skládanka jízlivé ironie, dětské zranitelnosti, okouzlení světem, zahořklosti vůči světu, hulvátství a živé spirituality.
Základním sémantickým gestem je zde jakási nesouvztažná souvztažnost všeho se vším. (Jaroslav Med)
Přeju si jenom toho, aby ke mně nikdo nechodil, aby mě nikdo nenavštěvoval, aby mně nikdo nepsal, aby mě celý svět nechal na pokoji. A jestli přece někdo mne miluje, aby si nechal svou lásku pro sebe a posílal mně jenom peníze.
Dí jí Ježíš: Nedotýkej se mě. Dokud jeden jediný člověk na zemi trpí, nevstoupil jsem k Otci svému, neraduji se, nepožívám blaženosti. Proto ani ty, milenko má, neraduj se, neoddávej se blaženosti, nýbrž trp se mnou, jdi k bratřím mým. Zeptej se Jakuba Demla, proč celé noci nespí a proč tak škaredě mluví a proč ze svého domu vyhodil posledního člověka a proč tolik pije a tak málo jí a proč přestal zalévat květiny a proč nechodí do lesa ani do polí a proč je mu navěky lhostejný celý život.
hraje: Jan Horák
režie: Zuzana Horáková
dramaturgie: Filip Boháč OP
produkce: Kristýna Jelínková
Věnováno všem plachým, tvůrčím, svérázným přátelům, kterým je dnes v církvi těžko.
Hosté
Jan Horák
je herec na volné noze. Vystudoval DAMU. Od roku 2007 do 2013 působil ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Spolupracuje na nezávislých projektech nebo vytváří vlastní. Působí jako herecký lektor ve studentské divadelní skupině OLDstars. Pracuji také ve farnosti a v bývalém augustiniánském klášteře v Roudnici nad Labem.
Více akcí
Zapomenuté světlo | Jakub Deml
barokní refektář (vstup Jilská 5)
Divadlo jednoho herce. Hraje Jan Horák
Býti židům židem, aby židy získal, a pohanům pohanem, není ještě tak těžké a zlé, jako býti komediantům komediantem, když je srdce v roztočeném šrotovníku nenávisti a opovržení. Síla setrvačnosti překonává sílu inteligence a rozumu.
Zapomenuté světlo není o konfliktu muže, básníka a kněze.
Je o trojí samotě, které zklamaný muž, vznětlivý básník a nekonformní kněz musí čelit.
Není nic smutnějšího, než lampa za bílého dne, kterou zapomněli zhasnout. Možná ani nezapomněli, ale ruka už neměla síly, aby to zbytečné světlo zhasla.
Kněz postavený mimo službu doprovází mladou umírající ženu. Sám se při tom vyrovnává nejen se smrtí svých nejbližších průvodců, ale i s nepřijetím od kritiky, od církevní hierarchie, od přátel.
Text vyšel roku 1934, autor musel v čerstvých výtiscích 9 pasáží sám ručně začernit. Bez cenzury vyšel až po 50 letech.
Mně je hnusno pod tou střechou. Plno kompromisů – samý kšeft.
Zdánlivě nesouvislá změť vyprávění, dopisů, výkřiků, novinových útržků a lyriky.
Zdánlivě pečlivě prokomponovaná skládanka jízlivé ironie, dětské zranitelnosti, okouzlení světem, zahořklosti vůči světu, hulvátství a živé spirituality.
Základním sémantickým gestem je zde jakási nesouvztažná souvztažnost všeho se vším. (Jaroslav Med)
Přeju si jenom toho, aby ke mně nikdo nechodil, aby mě nikdo nenavštěvoval, aby mně nikdo nepsal, aby mě celý svět nechal na pokoji. A jestli přece někdo mne miluje, aby si nechal svou lásku pro sebe a posílal mně jenom peníze.
Dí jí Ježíš: Nedotýkej se mě. Dokud jeden jediný člověk na zemi trpí, nevstoupil jsem k Otci svému, neraduji se, nepožívám blaženosti. Proto ani ty, milenko má, neraduj se, neoddávej se blaženosti, nýbrž trp se mnou, jdi k bratřím mým. Zeptej se Jakuba Demla, proč celé noci nespí a proč tak škaredě mluví a proč ze svého domu vyhodil posledního člověka a proč tolik pije a tak málo jí a proč přestal zalévat květiny a proč nechodí do lesa ani do polí a proč je mu navěky lhostejný celý život.
hraje: Jan Horák
režie: Zuzana Horáková
dramaturgie: Filip Boháč OP
produkce: Kristýna Jelínková
Věnováno všem plachým, tvůrčím, svérázným přátelům, kterým je dnes v církvi těžko.
Hosté
Jan Horák
je herec na volné noze. Vystudoval DAMU. Od roku 2007 do 2013 působil ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Spolupracuje na nezávislých projektech nebo vytváří vlastní. Působí jako herecký lektor ve studentské divadelní skupině OLDstars. Pracuji také ve farnosti a v bývalém augustiniánském klášteře v Roudnici nad Labem.
Více akcí