Carl Philipp Emanuel Bach (1714 – 1788): Žalmy

Pavla Flámová (Čichoňová) – soprán

Alena Hönigová – cembalo

Carl Philippe Emanuel Bach byl nejúspěšnějším a nejnadanějším synem Johanna Sebastiana Bacha. Za kmotra mu šel Georg Philipp Telemann. Asi nikoho tedy nepřekvapí, že se mu dostalo už v raném věku skvělého hudebního vzdělání. Otec ho však přes jeho zjevné nadání poslal studovat práva. Nebylo mu to nic platné, protože Philipp Emanuel se stejně ve svých čtyřiadvaceti letech rozhodl pro hudbu. Z klasického studia mu však zůstala láska k literatuře a přátelství s předními básníky své doby.

Literatura byla také hlavní inspirací pro vytvoření vlastního osobitého stylu. Carl Philipp Emanuel si tak vedle oslnivých společenských úspěchů (dvorní cembalista pruského krále Bedřicha Velikého a později městský hudební ředitel v Hamburku) zasloužil i svoje místo v hudebních dějinách, zcela nezávislé na slávě svého otce.

Jeho zaměstnání ho vedlo hlavně ke skládání světské hudby a jeho orchestrální symfonie, skladby pro klavír (čímž bylo míněno cembalo, fortepiano nebo klavichord) a komorní hudba patří i dnes k oblíbenému repertoáru koncertních pódií. Philipp Emanuel složil ale i velké množství duchovní hudby. Inspiraci čerpal v textech tehdy kultovně oblíbených filosofů, básníků a spisovatelů jako byli Friedrich Gottlieb Klopstock, Moses Mendelssohn nebo Gotthold Ephraim Lessing, s nimiž se scházel a přátelil. Dnes už tato díla málokdo čte, ale asi by Vás překvapilo, jak vtipný je román Lawrence Sterna „Sentimentální cesta do Francie a Itálie“, v jehož německém překladu bylo pro překlad slova sentimentální použito slovo „Empfindsam“. (Novotvar „Empfindsamkeit“, který vymyslel Lessing, by se dal přeložit do češtiny nejlépe také novotvarem „prožitkovost“ nebo „citovost“.) Ujal se jako název nového stylu a přístupu k životu, který už se nechtěl spokojit s objektivními pravdami a racionálním přístupem, ale chtěl svět poznávat na vlastní kůži a prožívat ho subjektivně. Jde v něm hlavně o pocity, a to nejlépe hraniční, vášnivé nebo podivné či dokonce chorobné; je třeba je zakusit, pojmenovat, vycítit jejich nuance; tím se stávají i společensky přijatelnými.

Ve víře v Boha měl tento styl specifickou tvář; už samotná víra v sobě nese cosi objektivního, ale tentokrát jde i o to, pocit víry prožít. Text bible je zde chápán daleko volněji a poetičtěji. Jedním z nejoblíbenějších duchovních básníků své doby byl Christian Fürchtegott Gellert. Jeho básně miloval Goethe, zhudebnil je Joseph Haydn, Ludwig van Beethoven a také právě Carl Philipp Emanuel Bach.

Uslyšíme je v podání jednoho z nejslibnějších českých talentů v oblasti staré hudby, nevidomé zpěvačky Pavly Čichoňové.

Vstupné 230 Kč/120 Kč (studenti, důchodci)

Videopozvánka zde.

FOTOGALERIE zde.